Muj osobní příběh

"Ženu může někdo zlomit jen dočasně, protože skutečná žena rychle posbírá kousky sebe sama,

znovu je  poskládá a vrátí se ještě silnější než kdy byla."

Bolest ženy …. a znovuzrození ženy

Podělím se s Vámi o můj osobní příběh, rozhodně ne proto, abych vzbudila lítost, ale proto, abych dala naději ostatním ženám, které se ocitnou v podobné situaci. Možná, že se někomu můj článek nebude líbit, hodně nebude líbit. Popisuji zde mé pocity, zoufalství a bezmoc, kterou prochází žena, která se ocitne na samém dně, aby znovu posbírala své kousky sama sebe a vrátila se silná než kdykoli předtím. Ráda bych předala poselství naděje a paprsek světla těm, které se v podobné situaci zrovna nacházejí.

Vdávala jsem se před 6.ti lety plná ideálů a růžových snů, obrovská svatba, kostel, bílé šaty. Můj velký den, na který jsem se těšila od svých dětských let. Byl tady, já jsem nepochybovala o tom, že jsme stvořeni jeden pro druhého, že mne čeká velká šťastná rodina. Tak, jak jsem ji vysnila v mém dětství.

Záhy jsem otěhotněla, narodila se nám holčička…..něco se zadrhlo, něco se začalo kazit, vnímala jsem obrovskou změnu na pozadí, jen jsem ji nějak neuměla uchopit, najednou jsem se cítila jako v pasti, ze které nemohu ven a to byl jen začátek. Otěhotněla jsem podruhé, ale stále věřila ve svou velkou rodinu, nechtěla jsem si přiznat spousty varovných signálů. Byla jsem vychovávána ve stylu hodné holčičky, že v dobro rodiny, dětí musím přece obětovat vše, včetně sama sebe. Zároveň jsem si tak moc přála mít tu velkou šťastnou rodinu. Neuvědomila jsem si, jak pomalu, dnem po dni se vzdávám  sama sebe, svých hodnot, svých snů, přesvědčení, jen proto, abych zachovala rodinu, abych zapadla, abych byla přijata, milována a byla tou hodnou, poslušnou a všem vycházející vstříc holčičkou.  Vše jsem dávala na oltář manželství a dobra širší rodiny. Pak to přišlo, rána jako z děla – manželova autonehoda, čelní náraz – provalily se statisícové dluhy, které udělal za zády, paradoxně v nejbližší rodině. Doma 2.leté dítě a 2.měsíční miminko – tehdy jsme poprvé zůstali  na ulici – 3 měsíce po autonehodě,  byli jsme vystěhováni, protože manžel neplatil nájem. To mne však nestačilo, já stále věřila, že se z toho dostaneme. Důvěřovala jsem mu a věřila jsem, že autonehoda byla pro mého muže dostatečně velkým varováním a že se vše v dobré obrátí. Sehnala jsem peníze a zastavila můj pozemek, abychom se dostali z dluhové pasti, do které spadl – zaplatila jsem o čem jsem věděla, dala manželovi peníze na dokončení naší chalupy, abychom zde mohli slušně bydlet a vysvětlila, že je to pro nás poslední šance, jak se z toho dostat ven.  Udělal pravý opak, nechal v té době vyšplhat exekuce do statisíců. KONEČNĚ JSEM PROZŘELA, zažádala o rozvod a o děti do mé péče.

Proč tohle všechno píšu takhle veřejně na facebook ?

Bylo období, kdy jsem chtěla všechno vzdát, nechat tady děti a odejít ze života, totálně bezmocná, neměla jsem kam jít, bez peněz s dvěma malými dětmi, na pokraji zoufalství. K smrti unavená po bezesných nocích, kdy jsem strachy nespala, jak to zvládnu, co s námi bude, co se zase provalí, neměla jsem sílu uklízet, starat se o sebe, natož o děti. Úplně na dně, víc než na dně, totálně pod hladinou - viděla jsem jen černočernou tmu, žádné světlo. Mé nejbližší okolí v té době rozhodně podporou nebylo, stále jsem slýchávala, proč neděláš tohle a támhle to, podívej se, jak vypadají Tvoje děti, jaký zde máš nepořádek, že mě děti pošlou do prdele až vyrostou, jaká jsem hrozná matka – a já  na pokraji svých sil, byla štastná, že jsem byla schopna alespoň něco uvařit.  Necítila jsem nic – ani radost, ani smutek natož bolest, která je doted´ hluboko vrytá v mém srdci.

Světýlko začalo probleskávat…..asi jsem došla do bodu, kde už nešlo jít níž, začala jsem se věnovat krůček po krůčku sama sobě, začala jsem dělat věci, které mne naplňovaly a těšily, začala jsem hodně pracovat sama na sobě – velký kus jsem ušla díky lektorskému kurzu Acentra (www.acentru.eu) a následně pak díky ošetřením Kraniosakrální biodynamiky a posléze samotnému výcviku. Všechny tyto věci mne daly sílu říci už NE, už DOST a začít si vážit si sebe, říct nahlas co cítím, co potřebuji, co se mne nelíbí. Vyhodit svého manžela a začít se stavět na vlastní nohy.

Zdaleka nejsme z toho venku, bydlím v hrubé stavbě na horách, kde jediné auto, které sem mohlo pořádně dojet nám manžel prodal, chodíme pěšky do kopců, nemám skříně, děti mají na podlaze beton, nemáme si kam dát věci. Nevím, jak přežijeme zimu. Co však vím je, že jsem se vymanila z obrovské tyranie a totálního ne respektu nejen ke mě, ale hlavně našim dětem.   Jsem SVOBODNÁ a začínám se OPĚT CÍTIT SAMA S SEBOU, bez vlivu mého muže, který nás stáhl a táhl dolů na existenční dno. Dceři mohu dát vzor, že je nutné si vážit na prvním místě sama sebe a svému synovi snad to, že pokud bude nezodpovědný a nemorální chlap, přijde o vše, na čem v životě záleží.

Je mi jasné, že řada z Vás má ted´ na mne vztek a zlost, co jsem si zde dovolila napsat. Někteří se pousmějí a budu jim pro smích, těm bych chtěla vzkázat – nejdříve se projděte v mých botách, pak sud´te !

Mělo to být poselství pro ženy, které se nacházejí ve stejné situaci, které nevidí žádné východisko, mají obrovský strach, že zůstanou na vše sami, že to sami nezvládnou, že už si snad jiného partnera nenajdou, že jsou slabé, ponížené, bezmocné a bez naděje -  čím déle v tom budete, tím více Vás to stáhne dolů!

Vím, jak moc těžké je odejít, ale také vím, že je to možné!

Udělejte každý den krůček, maličkost sama pro sebe, začněte si důvěřovat a přijde den, kdy řeknete  NE, DOST, budete se schopna postavit celé situaci čelem a odejdete. Můžu Vám zaručit, že o Vás bude postaráno, celý vesmír bude při Vás stát, věci se přihodí tak, že Vy to zvládnete a nebudete o sobě pochybovat, budete se znovu cítit šťastná a spokojená! Hrdá, že jste to zvládla! 

Ing. Pavla Moravcová Olšavská

www.silazeny.cz, LETOHRAD, Tel. 702 439 143

Kraniosakrální Biodynamika, Masáže, Ženské kruhy