Odchod z porodního sálu :o)

Můj porodní příběh …

Když už jsem ve sdílení mých osobních věcí, ráda bych sdílela ještě jeden příběh, který bych ráda věnovala všem těhotným ženám. :o)

Je to můj druhý porodní příběh se synem. Ono to vše vlastně začalo u mého prvního porodu, který byl pro mne sice hračkou po fyziologické stránce, ne však po té psychické a emoční. Rodila jsem ve 34. týdnu v Hradci Králové, je to špičková nemocnice i porodnice v případě, že se něco děje a potřebujete lékařskou pomoc. Ne však pokud chcete normálně, spontánně porodit. Rodila jsem ve 34. Týdnu, ale už je poměrně známo, že dítě v tomhle týdnu přežije nejlépe u matky na bříšku, formou klokánkování a není třeba inkubátoru. Dcera neměla žádný problém a přesto mne ji odnesli a nechtěli k ní 4 dny vůbec pustit. Naše tělo je tak úžasně stvořeno, že jsem v daný moment potlačila vše do pozadí a myslela si, že je vše v pořádku. Stejně jako medvědice, vezmou ji medvídě a ona ho odvrhne, zapomene a jde dál. Já samozřejmě nezapomněla, mám hlavu a mozek, který věděl, že mám dítě a že je potřeba se o něj postarat, že ji mám mít ráda. Stále však mne tam něco chybělo, něco jakoby nebylo dokončeno nebo napojeno.  Po druhém porodu už vím a znám ten obrovský rozdíl – zlaté hodinky.

Vzhledem k tomu, že o porodech něco vím, jsem věděla, že u druhého dítěte se tohle nesmí stát.  Vše jsem si připravila, domluvila dulu, připravila mého manžela. Měla jsem omotanou pupeční šňůru, mám kardiomyopatii a streptokoka k tomu, takže jsem neměla koule rodit doma, bohužel. Přijeli jsme o půl druhé odpoledne, nález otevřená na 7 prstů, pravidelné a silné kontrakce. Probrala jsem s lékařskou můj porodní plán, ta neshledala nic k námitce. Byla to velmi mladá lékařka, poté dorazil její nadřízený, který chtěl nad vším převzít kontrolu. Ihned mne chtěl prasknout plodovou vodu a argumentoval, že se tak porod rozhodně urychlí.  Podotýkám, byla jsem ve 37. týdnu, odmítla jsem, že vše zvládneme sami. Bylo mi však řečeno, pokud neporodím do osmi večer, mne si tam nechají a manžela a dulu pošlou domů. Samozřejmě jsem se přestala otvírat, z fyziologie porodu je jasné – pokud ženu někdo nutí přemýšlet, pokud ji měří, říká do kdy má porodit, porod se zastaví, já jsem se přestala otvírat. At´ jsme udělaly a zkusily všechny babské rady – stále 7 prstů, sice silné kontrakce po minutě, ale děložní hrdlo zůstalo na stejném místě. Přišla osmá hodina, přišel onen lékař, který mne chtěl porod urychlit a začal mne strašit a vyhrožovat, že jsme chtěli vyvolat porod, že je to předčasný porod, že ohrožuji dítě, že já zůstávám a dula s manželem jdou domů. Obrovský nátlak, manipulace ze strany nadřízeného lékaře, který dle mého názoru chtěl za každou cenu vyhodit dulu a mne oslabit a lépe se mnou manipulovat. Má dula je bývalou zdravotní sestrou a jeden čas trávila i na porodním oddělení – od ní jsem  věděla, že ozvy jsou v pořádku a že porod probíhá naprosto standardně a bez komplikací, nikdy mne k ničemu nenabádala, jen byla  tou, která stála při mne a každém mém rozhodnutí. Byla to stráž, o kterou jsem se mohla kdykoli opřít.  Na základě nátlaku, který na mě byl vyvíjen jsem se rozhodla podepsat reverse a z porodnice, de facto porodního sálu odejít. Pro mne největším zážitkem bylo, když se mne lékař snažil zastrašit, jak ohrožuji své dítě, se mne zeptal: Jak mohu vědět, že neohrožuji dítě, já na to: JÁ TO CÍTÍM PANE DOKTORE, ŽE JE VŠE V POŔÁDKU, ODCHÁZÍM. Manžela a doktora sice omývali. Manžel se tehda postavil  na mou stranu, je 2 metry vysoký, když se postavil, byl o hlavu vyšší než lékař, takže lékař pochopil, že jdeme :o) a ustoupil.

Zašli jsme si na večeři, kde já si dala pořádný kus steaku a po chvíli začala cítit obrovský tlak na kostrči, ještě jsme se rozmýšleli,  kam pojedeme do Rychnova nad Kněžnou a nebo zpět do Ústí. Nakonec jsme se vrátili na původní místo.Šli jsme však až na poslední chvíli, kdy jsem počkala až do nejzazšího momentu, kdy jsem se sama přirozeně vyčistila, poté jsme zazvonili a za chvíli byl Kryštof na světe. Porod už vedla dula, byla  jsem konečně respektována, do ničeho nucena, porod probíhal bez sebemenších komplikací, v rytmu mého těla, tempa miminka a pod taktovkou duly.

Nevím, jak často se stává, že nemocniční personál jde sklonit poklonu ženě, která vede porod místo nich a lékařka poblahopřát k úspěchu, že jsme si to ustáli.

Je to 4 roky zpátky a vím, že se hodně věci posunuly vpřed, bylo příjemné zjištění, že řada porodních asistentek ví, že nemocniční standard není optimální i přes velký kus cesty, které nemocnice ušly. Sami za mnou přicházeli  s tím, že je potřeba, aby nás bylo takových více, jen tak můžeme změnit přístup lékařů a to jak přicházíme na svět.

Je jedno kde, ale jak, v úctě a respektu k matce i dítěti.

Ještě jednou díky Ivo (Voráčková), byla jsi pro mne majákem ukazující bezpečnou cestu do přístavu. Byla to super JÍZDA :o)

DĚKUJI

Všem přeji HODNĚ SÍLY A DŮVĚRY SAMA V SEBE!

Ing. Pavla Moravcová Olšavská

Kraniosakrální Biodynamika, Těhotenské masáže, Poradenství

Absolventka lektorského kurzu A centrum Praha

www.silazeny.cz, LETOHRAD, tel.  702 439 143